Dřevo je v přírodě obnovitelný zdroj. Když se kus lesa vytěží, vysadí se stromy nové. Někteří odpůrci těžby dřeva odsuzují vykácené paseky, ale nevadí jim těžba v kamenolomu, který je trvalým zásahem do krajiny a žádný kámen v něm již nevyroste. V českých lesích je dvojnásobná celková zásoba dřeva než za první republiky, roční přírůstky dřeva jsou o jednu čtvrtinu vyšší než jeho plánovaná těžba. Dřevo jako stavební materiál nenachází odbyt na domácím trhu.

Moderní dřevěné konstrukce jsou požáru odolné. Zaručují dostatečný čas na evakuaci obyvatel, vždy v řádu desítek minut. „Zuhelnatělá povrchová vrstva vznikající při požáru na nosných prvcích (trámech) totiž brání dalšímu ohoření (u objemných dřevěných kusů pronikne oheň do zhruba dvou až třícentimetrové hloubky a jeho další postup se výrazně zpomalí či zastaví, neboť povrchová vrstva zuhelnatí a brání přístupu kyslíku). Při požáru je nejnebezpečnější pro obyvatele vzplanutí interiéru, nábytku, textilu a spotřebičů. Dalo by se říci, že dřevo hoří předvídatelným, spočitatelným, do určité míry řiditelným způsobem

Dřevokazné houby a červotoči mohou pro dřevostavbu představovat nebezpečí pouze při nedostatku zkušeností při výstavbě (obvykle při výstavbě svépomocí) nebo zanedbání pravidelné údržby. Základem ochrany je zvládnutí principů tzv. „konstrukční ochrany dřeva“, které zamezují vnikání vlhkosti do konstrukce a nežádoucímu proudícímu vzduchu.

Dřevostavba nemusí nutně představovat tradiční formu srubu nebo chalupy, jak se mnozí domnívají. Záleží na představách stavebníka a umu architekta, jak si s designem poradí. Mnoho lidí si pod pojmem dřevostavba představí problémové okály, které však nemají s konstrukcí současných dřevostaveb mnoho společného.

Dřevostavby jsou z hlediska životnosti plně srovnatelné se zděnými domy . Musejí Samozřejmě stejně jako ostatní materiály splňovat přísné zákonné a normové požadavky na pevnost, stabilitu a životnost. Je však nutné se o ně poctivě starat.